Mobil jako záplata na osamělost. Co dnešní děti skutečně trápí a jak to můžeme řešit?

V pilotním běhu Digitální výchovy jsme sesbírali cenná a dosud nedostupná data, která mění pohled na digitální vzdělávání a výchovu dnešních dětí. Digitální platformy jim sice nabízejí snadno dostupné a zdánlivě efektivní východisko z mnoha životních trablů, dlouhodobě je však naopak prohlubují. A právě tomu děti potřebují porozumět. Přečtěte si, jakým problémům skutečně čelí a jak jim můžeme pomoci s jejich reálným řešením.

Spirála osamělosti v digitální době

Přesto, že mají české děti stovky až tisíce virtuálních přátel, trápí je osamělost a izolovanost. Ze vztahů, které se přesouvají do online světa, se vytrácí hloubka, empatie a vědomá přítomnost. O to intenzivnější je touha vracet se na digitální platformy pro alespoň nějakou interakci.

2/3 dětí se cítí osamoceně. Často zažívají pocity prázdnoty a chybí jim „reálný“ mezilidský kontakt.

Z našich výzkumů ve třídách pak přímo vyplývá, že osamělost pozitivně koreluje s časem stráveným na sociálních sítích. Škály osamělosti a závislosti na smartphonu jsou provázané nejsilněji ze všech jevů, které jsme v rámci vstupní analýzy před zahájením Digitální výchovy sledovali.

Komunikační bariéra mezi dětmi a rodiči

Většina rodičů se o dětský online svět zajímá jen výjimečně a obecně je pro ně čím dál těžší nacházet s dětmi společnou řeč. Rozhodně přitom neplatí, že by děti o pozornost rodičů nestály. Samy často přiznávají, že když se s dospělými snaží mluvit, nezřídka je odbydou, protože se i oni zrovna věnují mobilu nebo počítači.

V dětech se tak upevňuje pocit, že na tom, co prožívají, nezáleží. Zároveň si tyto vzorce chování osvojují – nejen, že pak ještě více tíhnou k technologiím, ale stejně tak rodičům nevěnují plnou pozornost, pokud je v dosahu obrazovka.

54 % dětí uvádí, že se s nimi rodiče nikdy nedívají na jejich oblíbená videa.

Rodičovské průvodcovství je přitom pro vybudování zdravého vztahu k online světu klíčové a naše data to potvrzují. Čím méně se děti s rodiči bavily o online prostoru, tím vyšší hodnoty získaly na škále závislosti na svém telefonu.

K technologiím je proto vhodné přistupovat podobně, jako když děti učíme plavat – předat jim základní pravidla, dbát na jejich bezpečí a dokud nejsou dostatečně samostatné, nenechávat je bez dozoru. Pro zachování oboustranné důvěry je potřebná i společná radost z pokroků a sdílení pozitivních i negativních pocitů, které děti v online světě zažívají.

Emoce a nuda jsou ohrožené druhy

V praxi se totiž neustále utvrzujeme v tom, že děti neumí pracovat se svými emocemi, a to zejména s těmi nepříjemnými. Protože neví, co si s nimi počít, utíkají před nimi do míst, která jsou jim důvěrně známá – na své oblíbené digitální platformy. Negativní pocity tak pomyslně zametají pod koberec.

67 % dětí uvádí, že když jsou smutné nebo naštvané, jdou na telefon nebo hrát hru.

Děti navíc dnes neznají nudu. Vždy mají po ruce něco, co jejich mozek okamžitě zaměstná a napumpuje dopaminem. Nuda přitom podporuje kreativitu a je jedinečnou příležitostí zabývat se sebou samým. Děti, které se nikdy nenudí, proto nevědí, co je baví nebo v čem jsou dobré, a nechají se snadno ovlivnit.

38 % žáků si během našeho programu uvědomilo, že nemají čas přemýšlet, jak se mají.

Právě nízká schopnost autonomie (schopnost nezávisle fungovat a odolat nátlaku ze strany druhých, abych změnil/a sebe a své chování) pak podle našich analýz zvyšuje riziko závislosti na digitálních technologiích. Odhalili jsme tak velmi zajímavý fenomén – ve chvíli, kdy není jedinec dostatečně schopen porozumět sám sobě a řídit se svými vlastními rozhodnutími, je online světem mnohem snáze ovlivnitelný.

Řešením je kvalitní digitální vzdělávání

V rámci digitálního vzdělávání a prevence digitální závislosti je tak naprosto nezbytné jít až ke kořenovým příčinám a nezabývat se jen pomyslnou špičkou ledovce. Náš dlouhodobý vzdělávací program Digitální výchovy proto stavíme na čtyřech pilířích:

• Osvěta a kritické myšlení – učíme děti rozumět manipulativním principům digitálního prostředí
• Návyky – děti i jejich rodiče si osvojují zdravé digitální návyky, které ovlivňují chod celé rodiny
• Komunikace – rozvíjíme v dětech empatii a schopnost navazovat smysluplné vztahy; rodiče a pedagogové se zároveň učí, jak s dětmi o online světě komunikovat
• Sebereflexe vlastní digitální zkušenosti – ukazujeme dětem, jak digitální platformy ovlivňují jejich život, a učíme je reflektovat, jakou hodnotu jim přinášejí a co jim naopak berou

Díky tomu se dětem daří vědoměji přistupovat nejen k digitálnímu světu, ale i k sobě samým. Zásadní roli přitom hrají i rodiče a pedagogové, kteří během Digitální výchovy procházejí hned několika workshopy.

Dlouhodobý dopad na každé zapojené škole pak zajišťuje ambasador – jeden ze členů pedagogického sboru, kterého do naší metodiky zaškolíme tak, že svým kolegům dokáže kompetentně poradit a pomáhá nám zůstat se školami ve spojení. Do budoucna v nich totiž plánujeme vybudovat takové zázemí a odbornost, aby se mohla Digitální výchova stát samostatným školním předmětem.

Zajímá vás, jak Digitální výchova probíhá a co všechno obnáší? Přečtěte si informace na našem webu nebo nám rovnou napište na e-mailovou adresu radka@replugme.cz.