Život bez hranic mezi prací a životem

Digitální technologie poslední roky pomohly odstranit hranice mezi našimi kancelářemi a domovy - nyní lze pracovat téměř kdekoli a kdykoli. V některých případech to bylo skutečně prospěšné a jsme rádi, že můžeme pracovat flexibilně. V ostatních případech je to ohromující. Zatímco technologie měla usnadnit náš život a zkrátit naše pracovní dny, ve skutečnosti to vážně prodloužilo pracovní den.

52% administrativních pracovníků uvádí, že technologie zvýšila jejich pracovní dobu a cítí se konstantně v práci (Vlastní data z firemního prostředí v roce 2019 - 2020 a Pew Research Center). Z našich zkušeností z firem posledních měsíců vyplývá, že každý třetí zaměstnanec má pocit, že se po pracovní době a o víkendu očekává, že bude dosažitelný prostřednictvím telefonu nebo e-mailu.

I když nás společnost nenutí neustále zůstat ve spojení, často se rozhodneme sami, protože nemáme jasnější hranice, kde končí práce a začíná náš soukromý život. 70% zaměstnanců zkontroluje své e-maily v posteli ráno ihned po probuzení a večer před spaním.

V nedigitálních dobách byla vaše práce hotová, když jste se fyzicky přestěhovali z kanceláře nebo z jakéhokoli jiného pracoviště domů. Prostor oddělil vaši práci od soukromého života. 

Technologie odstranila nejen fyzické hranice (můžete pokračovat v práci z domova); ale také časové (konkrétní pracovní doba) a psychologické (přemýšlení o pracovních otázkách mimo pracovní dobu).

Udržování zdravých hranic je nesmírně důležité, protože máme tendenci se dobíjet a získávat energii doma (za předpokladu, že náš domov nám poskytuje podpůrné prostředí) a vydávat energii v práci. Když nemáme zavedené hranice, nakonec budeme mít velmi málo až žádný čas na to, abychom se obnovili. Výzkum Liuby Belkinové z Lehigh University v Pensylvánii, Williama Beckera z Virginia Tech a Samanthy A. Conroyové z Colorado State University zjistil, že pouhé očekávání e-mailů souvisejících s prací doma způsobuje emoční vyčerpání a stres. Studie dokonce ukazují, že při každém čtení emailů zadržujeme dech kvůli lehké úzkosti. Práce je totiž symbolem stresu. A pokud je symbolem práce email, mám z něj stresové projevy.

Podle výzkumů Andrewa Thatchera si lidé v závislosti na svém odvětví a pozadí zvolili jeden ze tří přístupů k udržení svých hranic ve věku digitálního rozptýlení.

         Expandéři hranic jednoduše nevidí hranici a pokračují v práci bez ohledu na to, co se děje. Z potřeby kariérního postupu často stírají hranici mezi prací a životem. V těchto pozicích jsou převážně lidé v pro klientských rolích. Může to být investiční bankéř, který jde na rande a stále kontroluje své zprávy, a poté odchází dříve, protože se musí vrátit do práce. Je to zaneprázdněná právnička, která ignoruje své děti a v neděli si předpracovává emaily, protože potřebuje vyřešit několik otázek, které klient nastolil v 23 hodin předchozí noci.

Pro tento typ zaměstnanců neexistuje nic takového jako nepracovní doba. Práce může přijít každou minutu a je třeba ji řešit. Jsou to lidé, jejichž prsty jsou přilepené k jejich telefonům (obvykle více než jednomu), a kteří nikdy nemohou být přesvědčeni, aby zařízení pustili. Tito jsou také nejtoxičtější pro kolegy, které si nějaké hranice drží. Jenže se cítí tlak pod tímto typem kolegů, že jejich hranice jsou symbolem slabosti, neefektivity nebo lenosti.

     Adaptéři vyhodnotí, zda je zpráva naléhavá nebo ne předběžným prověřením a sledováním notifikací. Zvednou telefon podle toho, kdo volá. Zkontrolují své e-maily a zjistí, které z nich vyžadují naléhavou odpověď, a na ty odpoví a zbytek budou ignorovat. 

       Striktní držáci hranic jsou lidé, kteří si sami stanovili opravdu přísné hranice. Jejich práce končí, když opustili kancelář, a nepřijímají hovory ani zprávy. Po páté večer vypínají telefon a nejsou na dosah. Mohou dokonce dávat přednost tomu, aby neměli žádný druh telefonu, aby udrželi práci v práci. Je pravděpodobné, že už dříve měli popáleniny a naučili se tvrdě držet své hranice. Poměrně hodně z nich pravděpodobně alespoň jednou nebo několikrát změnilo zaměstnání a hledalo firemní kulturu, která jim umožňuje nebýt neustále na vodítku. Hledají ty firmy, které sami zaměstnance podporují k tomu, hranice mít. 

Všechny tři typy chování mohou koexistovat v rámci jednoho typu organizace nebo rodiny. Nicméně je důležité v digitální době toto téma ve firmě otevřít a nastavit si v týmech i celofiremně jasně daná pravidla a hranice. Ve firmách, kde jsem tyto hranice pomáhali nastavit se například osvědčilo,

a) když manažeři lidem připomínali, že chtějí aby si o víkendech vypli telefony a vzali volno. Jinak v lidech převládá intuitivní pocit, že musí být na dosah, aby neměli problém. Proto kontrolují telefony, i když nemusí,

b)  bylo jasně definováno, že na dosah musí být člověk je v určitých časových oknech (například od 10:00 - 15:00), jinak se může věnovat hluboké práci,

c) byl jasně definován čas, do kterého se smí posílat emaily, po tomto čase se nastavoval režim "posunutí odeslání". Pokud jste totiž noční sova a vyhovuje vám posílat emaily v 22:00, jiné to vyruší z osobního klidu, ale navíc vyvolá pocit, že jsou pozadu a měli by také přiložit ruku k dílu.

Pravidla a hranice je dobré nastavovat s týmem společně a dodržovat je, zejména ze strany vedení. 

Více o tom, jak si nastavot hranice a pracovat s nimi v digitální době se dozvíte na naěich workshopech pro firmy.