Umění nicnedělání

Mnozí věří, že odpočívat je slabost. Že je to neschopnost se někam posunout a dělat více věcí současně. Být mistrem v multitaksingu je nejvyšší meta nastavená současnou společností. Dívat se z okna, mít nohy nahoře a prostě se jen dívat do stropu, na záclony nebo na stromy přece nepřináší žádný zisk. V digitální době je opak pravdou. Přehlcený mozek informacemi, notifikace, pípáním, blikáním, hudbou a reklamamy potřebuje vypnout a jen tak lelkovat. Pokud mu to nedopřejeme, hůři si pamatujeme věci, děláme horší rozhodnutí a jsme dlouhodobě ztraceni ve vlastních myšlenkách.

Kouzlo nicnedělání
​
Myšlenka, že se musíme znovu učit "nicnedělat" se zdá jako bláznivá, ale dnes se ovšem stává realitou. Kdy naposledy jste nedělali opravdu nic? Tím mám na mysli, že jste ani neposlouchali hudbu, nedívali se na seriál nebo nekoukali na mobilní obrazovku? Dejte si čas, a porozmýšlejte. Pokud si na takový okamžik vzpomenete, jak dlouho trval? Byl záměrný nebo jste k tomu byli přinuceni okolnostmi? Například tím, že vám nejel autobus, vybil se vám mobil a vy jste museli stát a koukat dokola jen tak, dokonce i bez hudby ve sluchátkách? 

Dnešní svět nás tlačí do vysokých výkonů. Očekává se od nás, že budeme pořád na emailu, budeme o všem informovaní, mít na všechno připomínku a neustále hlásit kde jsme a navíc se u toho tvářit, že je náš život hrozně cool. Není to lehké najít si na nicnedělání čas. Přitom je to jako dýchání, nepotřebujete k tomu speciální nadání, speciální nástroje. Jen chtít.

Z našich lesních retreatů. Lelkujeme :)

Proč náš mozek nicnedělání miluje?
​
Ti nejkreativnější umělci, skladatelé, spisovatelé nebo vědci pracovali velmi intenzivně třeba jen 4 hodiny denně, ten zbytek odpočívali, malovali si, četli nebo chodili po lesích. Zkrátka svůj mozek nezaměstnávali skoro vůbec, mohl si běžet svým vlastním životem a přinášet jim sladké ovoce ve formě kreativních nápadů.
 
Vědecké studie dokázaly již několikrát v posledních letech, že odpočinek a nicnedělání vede k velmi kreativním myšlenkám, ale také je tříbí a vyzdvihuje ty cenné. Odborně se tento fenoném nazývá DFM (default mode network). Je to prosté touální mysli a nahodilý proud myšlenek. Váš mozek v tomto módu třídí informace a  dává dohromady všechno, co se za poslední dny dozvěděl, vede vnitřní dialog, kde se snaží najít řešení na problémy ve vašem životě a dává dohromady všechny post-ity, na kterých máte napsané nedodělané úkoly a snaží se najít nejlepší cestu pro jejich dokončení.

Tyto momenty introspekce jsou také jedním ze způsobů, jak vytváříme smysl sebe samých a generujeme nápady. Je vám asi jasné, že mezi vyřizováním emailu, postováním příspěvku na Instagram a telefonem s vaší babičkou přes handsfree převratný nápad za milion korun pravděpodobně nedostanete. Spíš ho dostanete, pokud se zadíváte na oblohu na 20 minut denně a necháte vašemu mozku, aby si na ten nápad v klidu přišel. Pokud si chcete pro mozek opravdu nachystat slušnou dávku regenerace, vyčleňte si jednu sobotu, sbalte si svačinu a vydejte se na túru lesem, a bez sluchátek prosím. 

zdroje výzkumů: Scientific American, Richard Chambers of the University of Melbourne,
Bharat Biswal, New Jersey Institute of Technology,
​ Sherry Turkle, MIT.

---