Tak kdo tady má vlastně problém? Dítě nebo rodiče?

Minulý víkend jsem byla na nedělním obědě v restauraci. Okolo byla spousta rodin, které si užívali pohodu a dobré jídlo. Někteří rodiče si k té pohodě dopomáhali tím, že otravným dětem dali do rukou tablet nebo mobil, aby je z(a)bavili. Není to jev nijak ojedinělý, dokonce jsem už několikrát viděla, jak rodina dala před dítě “digitální chůvičku”, aby si mohli ostatní členové sjíždět sociální sítě v klidu a nerušeně. Kdyby si alespoň povídali, ale oni ne, přilepili se na obrazovky. Začala jsem přemýšlet, jaký je teda účel chodit do restaurací na rodinný oběd? Změnit prostředí? Vyfotit si hezké fotky na Instagram? Mnohdy nabývám dojmu, že důvodem už asi nebude kvalitně ztrávený čas s rodinou.

Další otázka, která mi vyvstává na paměti je, jaký by měl být věkový limit pro to, dát dítěti mobil nebo tablet? Čeští rodiče dávají dítěti mobilní telefon s nástupem do školy z toho důvodu, aby věděli, kde se jejich potomci pohybují, kdy přijdou domů a nebo jestli se jim náhodou nezrušil kroužek a nedojde k neočekávané změně programu. To jsou důvody, které se týkají převážně komunikace. Časy, kdy telefon sloužil jenom na komunikaci jsou ale dávno pryč. Průzkumy ukazují, že větší množství času na mobilech trávíme na sociálních sítích, internetu nebo sledováním videí, než komunikací s ostatními (průzkum Pew 2016). Pro děti, které jsou takzvaně “digital native” a v digitální době a v podstatě s mobilem v ruce se už narodily, se otevírá ještě jiný svět, kde si mohou vyvtořit zcela novou identitu nebo si najít pole zábavy, které jejich rodičům zůstane skryté. Existuje obecný názor, že děti, potažmo teenageři jsou na sociálních sítích, aplikacích a internetu závislí. Existuje ale jedna věc, nad kterou se musíme zamyslet. Proč děti doma, v obývacím pokoji se svou rodinou hrají na mobilu hry? Nedivila bych se, kdyby to bylo i proto, že si jich rodiče prostě nevšímají, jsou totiž mobilem taky zaneprázdněni. 
Jak ve svém dlouhodobém výzkumu zjistila psycholožka Sonia Livingstone (výzkum publikovala ve své knize The Class), ne vždy se problém závilosti týká jenom dětí, ale i jejich rodičů. V rozhovorech se stovkami teenagerů se ukázalo, že mají pocit, že jsou to spíše rodiče, kteří mají se závislostí problémy. Před spaním nečtou pohádky, ale pustí dětem něco na tabletu a sami se zabaví svou obrazovkou. Ráno nestíhají připravit snídani, protože stráví ráno 20 minut v posteli na Facebooku, na procházky s kočárky chodí se sluchátky v uchu a nebo když děti vyzvedávají ze školy, řídí s mobilem v ruce, kde jim neustále naskakují notifikace a emaily. 
Nerada bych tuto problematiku generalizovala, nemusí se to týkat samozřejmě všech rodin. Výzkumy ovšem ukazují, že tento problém se v rodinách vyskytuje čím dál častěji. Pokud svým prvňáčkům dáváme mobil z toho důvodu, aby se k nám bezpečně vrátiliy ze školy domů, tak se s nimi doma, nebo i v restauraci aspoň bavme a věnujme se jim.