Zpět na články
Trávíte v digitálním světě víc času, než byste chtěli? Není divu. Armáda vývojářů neustále pracuje na tom, aby nás jejich platformy, aplikace a hry zas a znovu vcucly. Vyzbrojeni poznatky tzv. persuasivní psychologie (psychologie přesvědčování) mění naše postoje, tužby a chování, aniž bychom to vůbec postřehli. Pomocí závislostních prvků dělají z online světa silně návykové prostředí a nenápadně nás popostrkují k propasti zvané digitální závislost. Co s tím? Nejprve prokoukněte jejich strategii.
Moderní technologie vs. pravěké instinkty
Závislostní prvky digitálního světa míří přesně, aby neminuly cíl. Teda vlastně cíle. Útočí totiž hned třikrát: dráždí naše sociální instinkty, důmyslně využívají principů neurobiologie a omotávají si naši psychiku.
Pilíře návykovosti stojí na překvapivě primitivních, ale o to pevnějších základech. Digitální svět je navržený tak, aby uspokojil naši základní sociální potřebu – být součástí tlupy. Zároveň naplňuje hluboce zakořeněný informační instinkt, který nás s cílem přežít neustále ponouká, abychom zjišťovali, co se kolem nás děje. Každé cinknutí a notifikace je jako svolávání k jeskynnímu ohni. A když zrovna nic necinká, chodíme preventivně vyhlížet, jestli nám náhodou něco neuniklo.
Digitální svět je jako dudlík, na který se můžeme spolehnout v jakémkoliv věku. Je vždy po ruce, aby nás ukonejšil.
Při kladení psychologických pastí jsou tvůrci digitálních platforem opravdu vynalézaví. Vábí nás na vytouženou odměnu ve formě lajku, komentáře, zprávy, hezkého obrázku nebo nových informací, po kterých náš mozek přirozeně dychtí. Do online světa nás ale čím dál častěji přivádí i vnitřní puzení v podobě nudy nebo psychické nepohody, kterou lze jednoduše zalepit právě scrollováním na sociálních sítích nebo třeba hraním her. Přímo v kapse tak máme únikový východ z nepříjemných nebo emočně vypjatých situací. Útěk však neznamená řešení.
Třešničku na dortu tomu dává náš mozek a hormonální systém. S každým novým podnětem, které nám online svět servíruje jako na běžícím páse, se v našem těle vyplavuje velká dávka dopaminu. Přezdívá se mu „hormon štěstí“, což vysvětluje, proč si ho mozek žádá znovu a znovu. Sáhnout po telefonu se mu pak jeví jako nejsnazší cesta, jak ho získat.
A proč to všechno? Pro peníze. Každá naše minuta strávená v digitálním světě se počítá a pro jeho tvůrce znamená další dolary do kapsy. Neváhají zpeněžit data, která o uživatelích sbírají, a ještě si naúčtovat nemalé částky za přesně zacílené reklamy. Závislostní design je v tomto promyšleném obchodě s pozorností hlavním předpokladem úspěchu.
Závislostní design online světa vychází z poznatků psychologie přesvědčování a cílí na naše základní instinkty. Čím jsou digitální platformy návykovější, tím víc peněz a moci jejich tvůrcům přinesou.
Sex, drogy a Instagram
Digitální svět se tak rázem vyhoupl do čela žebříčku moderních neřestí. Závislost na něm vzniká úplně stejným způsobem jako závislost na tvrdých drogách. Zmiňovaný dopamin totiž působí na tatáž neuronová centra jako třeba kokain.
Studie ale upozorňují na další záludnosti – na rozdíl od drog je online svět (zdánlivě) zadarmo a vždy na dosah ruky. Zásoby nových podnětů v něm navíc nikdy nedojdou. Šlehnout si další dávku tak už nemůže být jednodušší. Vývojáři platforem přitom ustavičně pracují na tom, aby pro nás byly stále dokonalejší a návykovější (University of Bergen, 2015).
Závislost na online světě se podobá závislosti na tvrdých drogách. Neustálý vývoj ji ale dělá ještě zrádnější.
Bez telefonu nejdu z domu – je to závislost?
Může být a nemusí. Podle statistik trpí digitální závislostí jen jednotky procent naší populace. Zatím. S návykovostí digitálního světa se ale potýká každý. Návykovost je totiž vlastnost online platforem, aplikací a her, která v uživatelích vyvolává bažení po dalších interakcích a čase stráveném v jejich virtuálním prostoru.
Právě návykovost bývá příčinou nutkání utíkat na sociální sítě od práce, do které se nám nechce, nebo kontrolovat telefon při rodinném obědě, i když víme, že se to nesluší. Pokud se poznáváte, nemusíte panikařit ani se proklínat. Spíš než o projevy závislosti jde o pomyslný zdvižený prst. Váš mozek si na svou pravidelnou online dávku dopaminu ochotně zvykl, a když ji nemá, bezděčně vás pro ni do digitálního světa pošle. S vědomým přístupem ale ještě můžete tento proces zvrátit.
Digitální závislost navíc není jen o čase stráveném online. Mnohem lepším indikátorem je intenzita, se kterou vás touha po něm ovládá. Udělejte si jednoduchý test: představte si, že byste měli ze dne na den smazat svou oblíbenou aplikaci. Pokud je to pro vás v pohodě, nejspíš máte k závislosti ještě daleko. Jestli vás ale přepadá svíravá úzkost a panika, můžete mít problém.
Digitální technologie jsou navržené tak, abychom po nich neustále toužili. S jejich návykovostí se potýkáme všichni. Ještě to ale neznamená, že jsme závislí.
Jaké jsou projevy digitální závislosti?
Závislý člověk se od digitálního prostoru nedokáže odtrhnout, a to i na úkor svého běžného fungování. Přestává chodit do práce nebo školy, ztrácí zájem o koníčky, rodinu i kamarády. Dokonce odsunuje své primární potřeby – zapomíná jíst nebo nechce ztrácet čas vařením. V extrémních případech raději močí do PET lahve, aby nemusel odbíhat na záchod.
Závislost se také projevuje změnami nálad. Znatelně se mění charakterové rysy i chování. Dotyčný má jediný cíl: uspokojit svou závislostní potřebu; a neváhá přitom lhát nebo podvádět.
Při odstřižení od digitálního světa přichází regulérní dopaminový absťák – závislý trpí úzkostmi, prožívá obrovský stres a má sklony k brutální agresi.
Jak může vypadat digitální závislost?
- Dítě ve škole nedokáže odložit mobil. Vzdoruje a vyvádí.
- Pečující rodič nevěnuje svou pozornost dítěti, ale displeji telefonu.
- Vypnutí wifi vyvolá úzkosti nebo záchvaty vzteku a agrese.
- Základní potřeby, jako je jídlo či spánek, jdou stranou.
Spadnout do digitální závislosti přitom mohou všechny generace. Nejzranitelnější ale bývají děti, které si často neumějí říct o pomoc. Rodiče by tak měli zpozornět třeba v situaci, kdy s nimi dítko odmítá jet na dovolenou jen proto, že tam nebude wifi.
„Závislý člověk redukuje svůj život na jediný cíl: uspokojit svou závislostní potřebu. Pokud nemůže být online, potýká se s úzkostmi, stresem a agresí.“
Najděte si jiného dealera dopaminu
A jak z toho ven? Řešení je možná jednodušší, než byste čekali: vyměňte svou online tlupu za tu offlinovou a děti podporujte v tomtéž. Uspokojte svůj sociální a informační instinkt reálnými vztahy a čerpejte dopamin ze společně strávených chvil.
Rozsáhlá studie harvardských vědců (2017) prokázala, že jsou mezilidské vztahy a smysluplné sociální vazby základním prediktorem lidské spokojenosti a štěstí. Spokojení a šťastní lidé pak nebývají tak náchylní k jakékoliv závislosti. Komunitní přístup se už dlouhá léta osvědčuje i při léčbě jiných závislostí, například na alkoholu. Naše praxe pak důležitost naplňujících vztahů neustále potvrzuje.
Digitální svět totiž doprovází jeden velký paradox: Sociální sítě nedokážou dostatečně naplnit naše sociální potřeby, a tak pocit osamělosti naopak prohlubují. Chybí nám opravdová sounáležitost s dalšími lidmi. Lék na skličující samotu proto v digitálním světě nenajdeme. To, co nám pomůže se od (nejen) digitální závislosti osvobodit, je „živá“ komunita lidí, na které si můžeme sáhnout, vidět je, cítit a prožívat s nimi reálné zážitky.
Mnohem snáze se pak podnikají i další odvykací kroky: vstupovat do digitálního světa uvědoměle, dbát na kvalitní spánek, celkově zpomalit a naučit se občas nedělat vůbec nic. Najednou vznikne prostor, aby si člověk uvědomil, co mu opravdu přináší radost bez ohledu na to, co zrovna frčí na Instagramu. A když si za svým offline štěstím půjdeme, náhražkové zdroje dopaminu už nebudou potřeba.
Čím víc času trávíme online, tím víc naše vztahy chřadnou. (A)sociální sítě pak pocit samoty ještě prohlubují. Prevencí a cestou z digitální závislosti jsou smysluplné offline vztahy.
Nevíte, čím začít? Přihlaste se do naší e-mailové výzvy! Během sedmi dnů si vyzkoušíte sedm drobných změn, které vám pomohou odpojit se od nezdravých digitálních návyků a více se připojit k sobě samým.